K bezpečnostnimô děni ô nás ê jinde…

Předfčeréškem proběhlo zasedáni Vyborô pro zahranični věcê, obranô a bezpečnost a mělê smê tam pozvanyho pana ministra Macinkô gvulevá jeho řádění na Ministerstvô zahraničnich věci. Nepřêšil, protože nová vláda bojôvala o duvěrô, a tak neměl čas… Možná přiště…

Ê tak ale proběhlo nekolêk duležitéch debat, kery bêlê z věči části v ôtajenym režimô. Probiralê se tam zásadni věcê, kery ale podlivá miho názorô vubec tajny nésó a kery bê měla veřejnosť mět v patrnosti. Dovolim si teda provist report a bôdô se snažêt bêt maximálně objektivni.

Asi každymô ôž docházi, co se v globálni geopolitice děje. Že se nám tadê vêgenerovalê tři mocipáni - Tramp, Si a Putin, keři majó potřebô ôspokojovat svi ego ovládánim určité části světa. Co s tym mužemê jako občani Česka dělat? Nic, sténě jak zbêtek světa.

Mužemê před jednym z mocipánu pokleknót a polóbnót prsten na dukaz oddanosti, nebo se mužemê přêpojit k západnim evropském státum a dófat, že toto společenstvi nezapadne a minimálně jako věči a sêlňéši celek si ôháji svi zájmê. Abê ale v této hře obstálo, mosi bêt jednotny. Abê bêlo jednotny, mosijó přêjit kompromisê a bohžel, čim menši stát, tym věči. Je tadê ale eště jedna možnosť. Mužete bêt mali, ale mužete si ziskat respekt hrdinskéma činama. Toto, co tadê popisôjô obecně néni nic noviho. Tak se od nepaměti chovalê fšeckê komunitê v časech, kdê se na scéně objevil predátor.

Minôlá vláda teho hodně pokazêla, ale co se téká zahranični politikê a směřováni Česka, dêckê navzdorê těžkém časum vêstôpovala předvidatelně a jasně a povedlo se ji ê nekolêk kósku, kery Českô ve světě přêneslê respekt a ôznáni. Nová vláda ale začala kličkovat, jak zajic přê honě. Proč? Nigdo po nás zatim nestřili… Mlženi a kličkováni v tymto jasně a čitelně nastavenym světě néni dobrá taktika. Je to spiš cesta, jak se spolehlêvě sám bez cêzi pomocê vêautovat.

Sóčasná vláda má proti té minôlé jednô vihodô. Ta minôlá kdêž přêšla s nečim novym, společenskê nepopulárnim, tak to ta nová tenkrát eště v opozicê rozcupovala a poôžêla proti nim. Nekery věcê se nakonec podařêlo prosadit a nekery bêť bêlê ê dobry gvulê nedostatkô odvahê zapadlê.

Ti novi dnes přêšlê k mocê a převzalê kormidlo politické odpovědnosti za tento stát, a to je jiny. To ôž nemužete jenom tak neco blábolêt. Ta hra je rozehrané a vê v ni mosite bêt. Je tak pochopitelny, že to co pro ně bêlo před pár měsicama politickê nepřipustny, dnes je žêvotně duležity. Tadê ôž nende o politikô, tade de o přežêti. Pokuď bôdó fčêl politici politikařêt, dostávajó nás tym do nebezpečné situace. Mužó se pak vêmlóvat, ale oni ponesó hystorickó odpovědnosť.

Ziskat moc a vládnót muže ledakemô imponovat, ale je potřeba si takê ôvědomit, že čim véš se v tym pomêslnym žebřičkô nacházite, tym věči odpovědnosť na Vás padá.

Ta vihoda, o keré sem psal teda spočévá v tém, že kdêž ta nová vláda přestane kličkovat a začne se chovat racionálně, ta stará bê ji neměla házet klackê pod nohê, pokuď teda otočijó kormidlo na západ. Pokuď ho naopak otočijó na vichod, pak mosijó bêt přêpraveni nyst následkê. Přesně gvulê temô se totiž v rokô 1989 zvonilo na náměstich kličkama.

Hra je rozehraná a cesta prostředkem bohužel neexistôje…

K bezpečnostnímu dění u nás i jinde…

Předevčírem proběhlo zasedání Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a měli jsme tam pozvaného pana ministra Macinku kvůli jeho řádění na Ministerstvu zahraničních věcí. Nepřišel, protože nová vláda bojovala o důvěru, a tak neměl čas… Možná příště…

I tak ale proběhlo několik důležitých debat, které byly z větší části v utajeném režimu. Probíraly se tam zásadní věci, které ale podle mého názoru vůbec tajné nejsou a které by měla veřejnost mít na paměti. Dovolím si tedy podat zprávu a budu se snažit být maximálně objektivní.

Asi každému už dochází, co se v globální geopolitice děje. Že se nám tu „vygenerovali“ tři mocipáni – Trump, Si a Putin – kteří mají potřebu uspokojovat své ego ovládáním určité části světa. Co s tím můžeme jako občané Česka dělat? Nic, stejně jako zbytek světa.

Můžeme před jedním z mocipánů pokleknout a políbit prsten na důkaz oddanosti, nebo se můžeme připojit k západním evropským státům a doufat, že toto společenství nezapadne a minimálně jako větší a silnější celek si uhájí své zájmy. Aby ale v této hře obstálo, musí být jednotné. Aby bylo jednotné, musí přijít kompromisy a bohužel, čím menší stát, tím větší. Je tu ale ještě jedna možnost. Můžeme být malí, ale můžeme si získat respekt hrdinskými činy. To, co tu popisuji, obecně není nic nového. Tak se od nepaměti chovaly všechny komunity v časech, kdy se na scéně objevil predátor.

Minulá vláda toho hodně pokazila, ale co se týká zahraniční politiky a směřování Česka, vždy navzdory těžkým časům vystupovala předvídatelně a jasně a povedlo se jí i několik kousků, které Česku ve světě přinesly respekt a uznání. Nová vláda ale začala kličkovat jako zajíc při honu. Proč? Zatím po nás nikdo nestřílel… Mlžení a kličkování v tomto jasně a čitelně nastaveném světě není dobrá taktika. Je to spíš cesta, jak se spolehlivě sám, bez cizí pomoci, „vyautovat“.

Současná vláda má proti té minulé jednu výhodu. Ta minulá, když přišla s něčím novým, společensky nepopulárním, tak to ta nová tehdy ještě v opozici rozcupovala a použila proti nim. Některé věci se nakonec podařilo prosadit a některé, byť by byly i dobré, kvůli nedostatku odvahy zapadly.

Ti noví dnes přišli k moci a převzali kormidlo politické odpovědnosti za tento stát, a to je jiné. To už nemůžete jen tak něco blábolit. Ta hra je rozehraná a vy v ní musíte být. Je tedy pochopitelné, že to, co pro ně bylo před pár měsíci politicky nepřípustné, dnes je životně důležité. Tady už nejde o politiku, tady jde o přežití. Pokud budou dnes politici politikařit, dostávají nás tím do nebezpečné situace. Mohou se pak vymlouvat, ale ponesou historickou odpovědnost.

Získat moc a vládnout může leckomu imponovat, ale je potřeba si také uvědomit, že čím výš se v tom pomyslném žebříčku nacházíte, tím větší odpovědnost na vás padá.

Ta výhoda, o které jsem psal, tedy spočívá v tom, že když ta nová vláda přestane kličkovat a začne se chovat racionálně, ta stará by jí neměla házet klacky pod nohy, pokud tedy otočí kormidlo na Západ. Pokud ho naopak otočí na Východ, pak musí být připraveni nést následky. Přesně kvůli tomu se totiž v roce 1989 zvonilo na náměstích klíči.

Hra je rozehraná a cesta středem bohužel neexistuje…