Kdêž se řekne větrnik…

Dřivé kdêž se řeklo větrnik, v pusê se zaplê receptorê na tvorbô slên a v hlavě se aktivovalê endorfinê štěsti, protože poctivé větrnik za méch mladéch let v podnikové kantýně za 2,50 Kč bêl koncentrátem rája na zemi.

Doba pokročêla a dnes kdêž se řekne větrnik, leckemô se naježijó chlôpê na zádech a spôsti se proces beznaděje, totálního rožčileni a kdovi čeho eště.

Dnes mě na faře v Nákle navštivilê starostkê a starosti z Mikroregionô Záhoran, abêch je zasvětil do problematikê akceleračnich zón a možnosti, kery jejich obce majó v bojô proti nim. Dovezlê sebó krabicô větrniku a tak smê ôvařêlê kafe, sedlê a přê pojidáni téch co mámê rádi diskutovalê o téch, co nám dělajó starosti.

Situaca néni dobrá a fčêl před volbama hrozi, že obnovitelný zdroje energie bôdó pro spóstô starostu velêké problém. Byť po nekolêk volebnich obdobi se srdcem na dlani stoprocentně oddani svém dědinám odvádělê skvěló práco, fčêl jim hrozi zavrženi.

Po mistech, kde vláda vêmezêla akcelerační zónê pro vystavbô větrnéch a solárnich parku v rozměrech, kery mnohdê zabirajó ê polovičkê katastru nekeréch obci jezdi se svim cirkusem na kolečkách senátorka Jana Zwirtek Hamplová, burcôje občanê a obcim pak nabizi, že je se svó advokátni kancelářó bôde zastôpovat v bojô ze státem. Taková lehká schizofrenie, kdêž vememê v patrnosť, že přê projednáváni tehoto zákona v Senátô bêla omlovená z nepřitomnosti. Jenom pro doplněni, ê gdêž tato legislativni změna v Senátě prošla, já sem bêl mezê senátorama, keři jo nepodpořêlê.

O co vlastně v tym přiběhô de?

Fšecko začalo ôž kdêsê v rokô 2009, kdê smê sóhlasêlê s tym, že bôdem podporovat rozvoj zelené energie s podílem 13%. Sóhlasêlê, ale nic moc valnyho pro to neôdělalê. Pak přêšil rok 2018, sóhlasêlê smê s navéšenim na 32% do rokô 2030, ale to bêlo daleko a toš smê dál zustávalê v klidě. V rokô 2021 gvulê Covidô bêl schválené Národni plán obnovê, prostřednictvim keryho měla ČR dostat z Bruselô až 214 mld. Kč. A z teho mělo bêt neceléch 43% na zeleny védaje, do keréch mimo jiny patřêlê ê obnovitelny zdroje. Tadê se ôž ê hrálo o docela velêky penize, ale ČR dál zustávala v klidě. Až po utokô na Ukrajinô v rokô 23 došlo k přimimô začleněni energetické infrastrukturê do financováni z Národniho plánô obnovê s povinnosťó nachêstat legislativô do 31. srpna 2026. Až v tento moment se to začalo rozhébávat a s obavó, že o dotace přêndem se začalê narychlo tvořêt akceleračni zónê.

Rakušáci, Němci a jinači státê začalê dřif, ale ô nás bêl čas a pak na posledni chvilô bez možnosti věcê vic projednat se rozhodlo, že obce nebôdó účastnici řízeni, protože bê se to nestihlo. Větrny mapê ČR dostalê dotčeny orgánê jako napřiklad armáda, CHKO a jiny ochránci veřejnéch zájmu a na základě jejich doporôčeni vzniklê finálni mapê pro akceleračni zónê, nebolê uzemi, kde bôde jednodôšši obnovitelny zdroje energie stavět. Na základě téchto map fčêl republikô objiždijó developeři a přesvěčôjó obce abê za bolestny v ročnim poplatkô za instalovanó MW záměr podpořêlê, nebo to ôdělajó bez nich. Tito developeři pak záměrê prodávajó nadnárodním firmám, třeba zrovna z teho Rakóska, a tê po nabêtéch zkôšenostich ô nich doma fčêl bôdó bôdovat z našéch dotaci svoje ekonomicky záměrê bez ohledô na to, co si o tym mêslimê. Za nima pak jede ôž zminěné cirkus na kolečkách pani Hamplové.

Je to cely smôtné představeni. Asi si fšeci ôvědomôjemê, že ôhelny elektrárnê só problém a bêt závisli na ruskym plynô néni takê žádná vyhra, ale to, kam až to zašlo je problém. Je škoda, že stát nepodporôje společenstvi obci, abê bêlê têto “zeleny” zdroje budovany samosprávama. Postavilo bê se jenom to, co je skôtečně potřeba a v konečnym dusledkô bê to slóžêlo tém, kerém to má slóžêt a možná bê s tym pak neměl nikdo problém. To se ale ôž asi nestane.

Sôčasná vláda v obavě, že přênde o penize na stole se svalenim vinê na předešló vládô, fšecko schválêla a na nejaky zásahê do pravidel se moc netváři. Nésmôtňéši tak je, že objeťó teho fšeckyho só starosti obci v čase před komunálnima volbama. Všichni je obešlê, nigdo se s něma nebavil, ale občanum só nébléž, a tak pro nekery z nich mužó za fšecko… :(

Ať se Vám dobře vede…

Když se řekne větrník…

Dříve, když se řeklo větrník, v puse se zapnuly receptory na tvorbu slin a v hlavě se aktivovaly endorfiny štěstí, protože poctivý větrník za mých mladých let v podnikové kantýně za 2,50 Kč byl koncentrátem ráje na zemi.

Doba pokročila a dnes, když se řekne větrník, leckomu se naježí chlupy na zádech a spustí se proces beznaděje, totálního rozčilení a kdoví čeho ještě.

Dnes mě na faře v Nákle navštívili starostky a starostové z Mikroregionu Záhoran, abych je zasvětil do problematiky akceleračních zón a možností, které jejich obce mají v boji proti nim. Dovezli s sebou krabici větrníků, a tak jsme uvařili kafe, sedli si a při pojídání těch, které nám přináší radost, diskutovali o těch, které nám dělají starosti.

Situace není dobrá a teď před volbami hrozí, že obnovitelné zdroje energie budou pro spoustu starostů nepříjemný problém. Byť po několik volebních období se srdcem na dlani stoprocentně oddaní svým vesnicím odváděli skvělou práci, nyní jim hrozí zavržení.

Po místech, kde vláda vymezila akcelerační zóny pro výstavbu větrných a solárních parků v rozměrech, které mnohdy zabírají i poloviny katastru některých obcí, jezdí se svým cirkusem na kolečkách senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, burcuje občany a obcím pak nabízí, že je se svou advokátní kanceláří bude zastupovat v boji se státem. Taková lehká schizofrenie, když vezmeme v patrnost, že při projednávání tohoto zákona v Senátu byla omluvena z nepřítomnosti. Jenom pro doplnění, i když tato legislativní změna v Senátu prošla, já jsem byl mezi senátory, kteří ji nepodpořili.

O co vlastně v tom příběhu jde?

Všechno začalo už někdy v roce 2009, kdy jsme souhlasili s tím, že budeme podporovat rozvoj zelené energie s podílem 13 %. Souhlasili, ale nic moc valného pro to neudělali. Pak přišel rok 2018, souhlasili jsme s navýšením na 32 % do roku 2030, ale to bylo daleko, a tak jsme dál zůstávali v klidu.

V roce 2021 byl kvůli covidu schválen Národní plán obnovy, prostřednictvím kterého měla ČR dostat z Bruselu až 214 miliard Kč. Z toho mělo být necelých 43 % na zelené výdaje, do kterých mimo jiné patřily i obnovitelné zdroje. Tady už se hrálo o docela velké peníze, ale ČR dál zůstávala v klidu.

Až po útoku na Ukrajinu v roce 2023 došlo k přímému začlenění energetické infrastruktury do financování z Národního plánu obnovy s povinností nachystat legislativu do 31. srpna 2026. Až v tento moment se to začalo rozhýbávat a s obavou, že o dotace přijdeme, se začaly narychlo tvořit akcelerační zóny.

Rakousko, Německo a jiné státy začaly dřív, ale u nás byl čas a pak se na poslední chvíli, bez možnosti věci více projednat rozhodlo, že obce nebudou účastníky řízení, protože by se to nestihlo. Větrné mapy ČR dostaly dotčené orgány, jako například armáda, CHKO a jiní ochránci veřejných zájmů, a na základě jejich doporučení vznikly finální mapy pro akcelerační zóny neboli území, kde bude jednodušší obnovitelné zdroje energie budovat.

Na základě těchto map teď republiku objíždějí developeři a přesvědčují obce, aby za „bolestné“ v podobě ročního poplatku za instalovaný MW záměr podpořily, nebo to udělají bez nich. Tito developeři pak záměry prodávají nadnárodním firmám, třeba zrovna z Rakouska, a ty po nabytých zkušenostech u nich doma teď budou z našich dotací budovat svoje ekonomické záměry bez ohledu na to, co si o tom myslíme. Za nimi pak jede už zmíněný cirkus na kolečkách paní Hamplové.

Je to celé smutné představení. Asi si všichni uvědomujeme, že uhelné elektrárny jsou problém a být závislí na ruském plynu také není žádná výhra, ale to, kam až to zašlo, je problém. Je škoda, že stát významněji nepodporuje třeba společenství obcí, aby byly tyto „zelené“ zdroje budovány samosprávami. Postavilo by se jenom to, co je skutečně potřeba, a v konečném důsledku by to sloužilo těm, kterým to má sloužit, a možná by s tím pak neměl nikdo problém. To se ale už asi nestane.

Současná vláda v obavě, že přijde o peníze na stole, se svalením viny na předešlou vládu všechno schválila a na nějaké zásahy do pravidel se moc netváří. Nejsmutnější tak je, že obětí toho všeho jsou právě starostové obcí v čase před komunálními volbami. Všichni je obešli, nikdo se s nimi nebavil, ale občanům jsou nejblíž, a tak pro některé z nich můžou za všechno… :(

Ať se Vám dobře vede…