Přejô Vám hezké svátečni deň.

Přejô Vám hezké svátečni deň.

Dnes máme svátek, v keré ale neslavime, ale spiš, aspoň teda tadê ô nás v Nákle, zpomináme. Zpominámê na našeho občana Jenika Opletaloviho ze Lhotê nad Moravó. Jenik se narodil Opletalovém 1. ledna 1915 jako posledni osmy ditě. Rodiče bêlê tôze chôdi a bávalê v malé chalópce na krajô dědinê, jak se de k lesô. Bêlê chôdi, ale bêlê to slôšni a dobři lêdi. Jenik mosêl od mala makat v lese a na piskovně, ale bêl to chêtré a sportovně nadané chlapec, co se nikeho a ničeho nebál. Ve školê v Nákle se moc dobře ôčêl a toš šil na gimnázium do Létovle.

Nechcô se tadê fčêl uplně zabévat jeho žêvotopisem, chtěl sem jenom přêpomenót to duležity, že to bêl chlapec od nás, že to bêl tôze dobré člověk a málo se vi, že to bêl ê Hanák jak poleno. Bêl mladé, kdêž šil za přimluvê doktora Stravê z Nákla do Prahê na Karlovô univerzitô stôdovat medicinô. Bêl mladé a měl plánê. Chtěl se stat doktorem biochemie a léčêt lêdsky nemocê. Jeho mimořádny nadáni pro studium mô ômožňovalo, že školó procházel jak nuž máslem s vybornéma vysledkama. Bêl ve čtvrtym ročnikô, kdêž misto teho, abê se stal doktorem, stal se symbolem. Symbolem vzdorô a vlastenectvi. Němci si ho vêbralê jako stôdentskyho vudca a postřelêlê ho, na což pak 11. listopadô rokô 1939 ômřel. Na počest události, kery bêlê s jeho smrťó spojeny bêl 17. lêstopad ôstanovené dnem fšeckéch stôdentu na celym světě.

Chodák Jenik, asi bê bêl račé doktorem než symbolem, ale takové ôž je žêvot. Každé rok se teda děti z nákelské školê a školkê 16. lêstopadô scházijó ô jeho hrobô v Nákle, abê na něho vzpomenôlê a přêpomnělê si, jaké to bêl dobré člověk a jaky hrozny věcê ho v žêvotě potkalê. Každé rok se 16. lêstopadô scházijó ê stôdenti gimnázia v Litovlê, abe si po jeho vzorô přêpomnělê, že bezprávi, zlobě a utlakô se nemá ôstôpovat.

Važmê si teho, v jakym světě mužemê žêt, a ê gdêž se nám negdê zdá, že to nêni dobry, furt je to dobry. Važmê si teho, abê smrť fšeckéch téch, co bojovalê za to, abê smê se mělê dobře, nebêla zbêtečná.

Eště jednó Vám teda přejô hezké svátečni deň…

_______________________

Přeji vám hezký sváteční den.

Dnes máme svátek, v který ale neslavíme, ale spíš, aspoň tedy tady u nás v Nákle, vzpomínáme. Vzpomínáme na našeho občana Jana Opletala ze Lhoty nad Moravou. Jan se narodil Opletalovým 1. ledna 1915 jako poslední osmé dítě. Rodiče byli chudí a bydleli v malé chaloupce na kraji vesnice, jak se jde k lesu. Byli chudí, ale byli to slušní a dobří lidé. Jan musel od mala makat v lese a na pískovně, ale byl to chytrý a sportovně nadaný chlapec, co se nikoho a ničeho nebál. Ve škole v Nákle se moc dobře učil, a tak šel na gymnázium do Litovle.

Nechci se tady teď úplně zabývat jeho životopisem, chtěl jsem jen připomenout to důležité, že to byl chlapec od nás, že to byl tak dobrý člověk a málo se ví, že to byl i Hanák jak poleno. Byl mladý, když šel za přímluvy doktora Stravy z Nákla do Prahy na Karlovu univerzitu studovat medicínu. Byl mladý a měl plány. Chtěl se stát doktorem biochemie a léčit lidské nemoce. Jeho mimořádné nadání pro studium mu umožňovalo, že školou procházel jak nůž máslem s výbornými výsledky. Byl ve čtvrtém ročníku, když místo toho, aby se stal doktorem, stal se symbolem. Symbolem vzdoru a vlastenectví. Němci si ho vybrali jako studentského vůdce a postřelili ho, na což pak 11. listopadu roku 1939 zemřel. Na počest událostí, které byly s jeho postavou spojené, byl 17. listopad ustanoven dnem všech studentů na celém světě.

Chudák Jan, asi by byl radši doktorem než symbolem, ale takový už je život. Každý rok se teda děti z nákelské školy a školky 16. listopadu schází u jeho hrobu v Nákle, aby na něj vzpomněli a připomněli si, jaký to byl dobrý člověk a jaké hrozné věci ho v životě potkaly. Každý rok se 16. listopadu schází i studenti gymnáziua z Litovle, aby si po jeho vzoru připomněli, že bezpráví, zlobě a útlaku se nemá ustupovat.

Važme si toho, v jaké světě můžeme žít, a i když se nám někdy zdá, že to není dobré, pořád je to dobré. Važme si toho, aby smrt všech těch, co bojovali za to, abychom se měli dobře, nebyla zbytečná.

Ještě jednou vám teda přeji hezký sváteční den.