Palestina a Izrael

Chápô, že toto téma je daleky našemô světô, ale možná na to máte svuj názor a možná bê Vás zajimal ê ten muj.

Téma téchto dvóch znepřátelenéch zemi jihozápadni Asie je tôze složêty. Možná ste o tym neco přečetlê, nebo negde vidělê dokumentê o dlóhé historii tadêteho konfliktô, a toš na to máte svuj názor a možná ê stranite jedné nebo drôhé straně. Přêznám se, že stanovisko, kdo tadê má pravdô a gdo je ten špatné neni cilem tadê teho článkô.

Čém vic sem se o historijô teho smôtnyho přiběhô zajimal, tym vic sem docházel k závěrô, že nemám právo tento spor sódit. Hodně mě f tym aji ôtvrdilo to, že sem předloni s batohem procestoval Uzbekistán a loni autem cely Maroko. Popravdě ten muj názor ovlivnila ê cesta po Etiopii, Čině, Kostarice, Indii… Osobně nemám zkôšenosť s vic, nebo miň nebezpečnó zemó. Obecně de řict, ale to plati pro celé svět, že vic nebezpečno je ve městech a na dědinách naopak na problém nenarazite. Zajimavy je, že zrovna v muslimskéch zemich je ten rozdil eště věči. Ve městech vás chce každé oškôbat jak slipkô a ve vesničkách v horách bê se s Vama ti chôdi lêdi rozdělêlê ê o to posledni, co majó.

Náš problém je, že svět sódimê podlivá politickéch světonázoru. Ôž nám ale nedocházi fakt, že diktátor má věči šancô v zemi, kde só lêdi chôdi a skromni. Vic se starajó sami o sebe a než mudrovat do politikê spiš chcó, abê jim nikdo nebral jejich svobodô. Přê své dobrotě s tym pak kolêkrát nedokážó ani bojovat a só tak snadno podrobitelni.

Muj názor teda je, že fšeci smê lêdi tehoto světa a fšeci máme právo na něm bêt. Mámê právo mět svó virô, svuj klid, štěsti a svobodô, jenom je duležity si ôvědomit, že to fšecko konči tam, kde začéná přesně toto fšecko nekeho drôhyho. Nemělê bêsmê tak nikeho omezovat, ale sténě tak bê neměl nikdo omezovat nás. Svět je dosť velké pro nás pro fšeckê a každé má tak právo na ňém mět svoje misto.

Tê hranice só tôze tenky, a tak bê se mělê ctit ve všeckéch ohledech, takže pokuď negdo přênde do jiné země, s pokoró a respektem bê měl ctit mistni pravidla a zvêkê. Jináč se z teho stane chaos, keré tadê ale vlastně ôž je

Mňéte se hezkê a ať se Vám dobře vede…

Palestina a Izrael

Chápu, že tohle téma je našemu světu vzdálené, ale možná na to máte svůj názor a možná by Vás zajímal i ten můj.

Téma těchto dvou znepřátelených zemí jihozápadní Asie je velmi složité. Možná jste si o tom něco přečetli, nebo jste někde viděli dokumenty o historicky zakotveném konfliktu, a už na to máte svůj názor a možná i straníte jedné nebo druhé straně. Přiznám se, že stanovisko, kdo má pravdu a kdo je „ten špatný“, není cílem tohoto článku.

Čím víc jsem se o historii tohoto smutného příběhu zajímal, tím víc jsem docházel k závěru, že mi nepřísluší tento spor soudit. Hodně mě v tom utvrdilo i to, že jsem předloni s batohem procestoval Uzbekistán a loni autem celé Maroko. Popravdě ale můj názor ovlivnila i cesta po Etiopii, Číně, Kostarice, Indii…

Ono je vlastně jedno, kde se na světě nacházíte. Všude jsou lidé dobří i lidé špatní. Osobně nemám zkušenost s „víc“ nebo „míň“ nebezpečnou zemí. Obecně, ale to v celém světě bývá nebezpečněji ve městech, a naopak na venkově na problém nenarazíte. Zajímavé je, že zrovna v muslimských zemích je ten rozdíl ještě výraznější. Ve městech vás chce kde kdo „oškubat jako slepici“ a ve vesničkách v horách by se s vámi ti chudí lidé rozdělili i o to poslední, co mají.

Náš problém je, že svět soudíme podle politických světonázorů. Už nám ale nedochází fakt, že diktátor má větší šanci v zemi, kde jsou lidé chudí a skromní. Víc se starají sami o sebe a než mudrovat do politiky spíš chtějí, aby jim nikdo nebral jejich svobodu. Při své dobrotě s tím ale pak ani většinou nedokážou bojovat a jsou tak snadno podrobitelní.

Můj názor tedy je, že všichni jsme lidé tohoto světa a všichni máme právo na něm být. Máme právo mít svou víru, svůj klid, štěstí a svobodu — jen je důležité si uvědomit, že to všechno končí tam, kde začíná přesně to samé u někoho druhého. Neměli bychom nikoho omezovat, ale stejně tak by neměl nikdo omezovat nás. Svět je dost velký pro nás všechny a každý má právo mít na něm své místo.

Ty hranice jsou velmi tenké, a proto by se měly ctít ve všech ohledech. Takže pokud někdo přijde do jiné země, měl by s pokorou a respektem ctít místní pravidla a zvyky. V opačném případě se z toho stane chaos, který tady ale bohužel vlastně už je

Mějte se hezky a ať se vám dobře vede…