Profesor Josef Jařab

Náš čas plêne jak voda a prostor mezê zrozenim a odchodem z tehoto světa je tak časem, kdê mámê možnosť našim bêtim temôto světô nejak prospět. Pracôjemê, ôčimê se a kolêkrát ê skládámê objeti, abê se náš osôd naplnil a abê smê si svoje bêti zaslóžêlê. Fšeci každé svim zpusobem, negdo vic, a negdo miň…

Profesor Josef Jařab bêl v tymto ohledô vzácné a velêké člověk. Hodně sem o nim ôž dřivé slêšel, a toš sem bêl vděčné Dr. Martinovi Štainerovi, že mě s nim ô sebe v kancelářê dojednal schuzkô. Je to skoro přesně před rokem, kdêž smê sedělê ô kávê a já sem muhl poslóchat jeho spomináni na revolucô v listopadô 1989, jak to tehdá Olomócká Univerzita prožévala a co pak následovalo. Vzpominal na Václava Havla a na to, jak ho doprovázel přê jeho néslavňéši zahranični cestě, keró zakončêlê v Americkym kongresô. Tenkrát v téch časech mě bêlo 16 let. Docela pamatôjô, jak smê tô dobô prožévalê, ale slêšet tê přiběhê od jednyho z přímých aktéru bêlo neopakovatelny.

Profesor Jařab v žêvotě zastával spóstô vyznamnéch funkci, a bêl takê osum let senátorem a předsedó Vyborô pro mezinárodni věcê, obranô a bezpečnosť. Dá se řict, že tadê mě osôd tak trochô přêvedl do jeho stop.

Čas vêmezené pro pana profesora na tymto světě se bohužel naplnil a dnes je deň, kdê proběhne posledni rozlóčeni mšó v Olomócô v kostele ô svatyho Mořica. Nebôdô se muct této poctê zučastnit, protože bôdô na jednáni právě teho vyborô, kerymô pan profesor předsedal, a toš sem si s velêkó pokoró a uctó k osobnosti pana profesora dovolêl aspoň takto tóto maló vzpominkó ôctit jeho památkô. Ať je nám jeho bêti na tymto světě velêkym přikladem, protože on si možnosť prožêt svůj žêvot skôtečně a bezezbêtkô zaslóžêl…

_________

Náš čas plyne jako voda a prostor mezi zrozením a odchodem z tohoto světa je tak časem, kdy máme možnost naším bytím tomuto světu nějak prospět. Pracujeme, učíme se a kolikrát i skládáme oběti, aby se náš osud naplnil a abychom si své bytí zasloužili. Všichni každý svým způsobem, někdo víc a někdo míň…

Profesor Josef Jařab byl v tomto ohledu vzácný a velký člověk. Hodně jsem o něm už dříve slyšel, a tak jsem byl vděčný Dr. Martinu Štainerovi, že mi s ním u sebe v kanceláři dojednal schůzku. Je to skoro přesně před rokem, když jsme seděli u kávy a já jsem mohl poslouchat jeho vzpomínání na revoluci v listopadu 1989, jak to tehdy olomoucká univerzita prožívala a co pak následovalo. Vzpomínal na Václava Havla a na to, jak ho doprovázel při jeho nejslavnější zahraniční cestě, kterou zakončili v americkém kongresu. Tenkrát v těch časech mi bylo 16 let. Docela pamatuju, jak jsme tu dobu prožívali, ale slyšet ty příběhy od jednoho z přímých aktérů bylo neopakovatelné.

Profesor Josef Jařab v životě zastával spoustu významných funkcí a byl i osm let senátorem a předsedou Výboru pro mezinárodní věci, obranu a bezpečnost. Dá se říct, že tady mě osud tak trochu přivedl do jeho stop.

Čas vymezený pro pana profesora na tomto světě se bohužel naplnil a dnes je den, kdy proběhne poslední rozloučení mší v Olomouci v kostele u sv. Mořice. Nebudu se moci této pocty zúčastnit, protože budu na jednání právě toho výboru, kterému pan profesor předsedal, a tak jsem si s velikou pokorou a úctou k osobnosti pana profesora dovolil aspoň takto touto malou vzpomínkou uctít jeho památku. Ať je nám jeho bytí na tomto světě velkým příkladem, protože on si možnost prožít svůj život skutečně a bezezbytku zasloužil…