Váženi a mili trpělêvi čtenáři méch přispěvku tadê na facebookô. Fčerá v nocê sem se vrátil z náščevê ve Štrasburkô. Vite, furt to s Radimem Sršněm řešimê a nigdá sem tam nebêl a toš smê vêôžêlê pozvánkê europoslanca Stanislava Polčáka a s autobusem plnym starostu a jednyho hétmana smê jim to tam jelê obhlidnót. Štrasburk je krásny město s přenádhernó katedráló a určitě doporôčôjô se tam vêdat.
Mimo tê krásê tam má sidlo Rada Evropê, Evropské parlament a takê Evropské sód. Mosim řict, že na jedno maly město na Rynô na pomezi Německa a Francie je to teda hezká hromada instituci, ale na drôhó stranô kdêž potřebôjó pantáti neco probrat, nemosijó litat daleko letadlama. Barákê só to velêky a plny fšelêjakéch uředniku, ale to asi néni nic, na co bêsmê nebêlê zvêkli. Takové ôž ten dnešni svět prostě je a néni nikeho, kdo bê to dokázal změnit
Přê téch vépravách ven sô dêckê tak nejak zvědavé, jak nám to navenek slôši. Ono je to jak s tym našim obličejem. Mužemê si mêslêt, že smê sebekrásňéši, ale dokuď se na sebe nepodivámê přes zrcadlo zvenkô, pravdô si mužemê jenom mêslêt. A ani tak nevidimê fšecko. Aji to muže bêt jenom klišé, za kerym se skovává raněné dôša.
Dobry je to...
Právě skončeny předsednictvi proběhlo bez rozpadô vládê a jinéch excesu. Naopak smê se aktivně podilelê na řešeni aktuálnich pruseru tehoto světa a toš nás naši nástôpci Švédi nešetřêlê chváló. To je dobře, protože kdêž spomenô, co eště onehdá vêvádělê prezident s bévalym premiérem, možná smê s kategorie státu jako je Rumunsku a Bulharsko skočêlê o nejaké ten stôpinek véš. Až se teda potkáte s nejakym cêzêncem, nebôdete se mosêt za Českó republikô stêdět, a to je dobře. Abêch to ale nezakřêkl, o přištim vékendô nás čeká eště jedna duležêtá zkóška, toš dófám, že to zas nepohnojimê jak před pětima rokama
Ať se Vám daři…
_______________________
Vážení a milí trpěliví čtenáři mých příspěvků tady na facebooku. Včera v noci jsem se vrátil z návštěvy ve Štrasburku. Víte, pořád to s Radimem Sršněm řešíme a nikdy jsem tam nebyl, a tak jsme využili pozvánky europoslance Stanislava Polčáka a s autobusem plným starostů a jednoho hejtmana jsme jim to tam jeli obhlédnout. Štrasburk je krásné město s přenádhernou katedrálou a určitě doporučuji se tam vydat.
Mimo ty krásy tam má sídlo Rada Evropy, Evropský parlament a také Evropský soud. Musím říct, že na jedno malé město na Rýnu na pomezí Německa a Francie je to tedy pěkná hromada institucí, ale na druhou stranu když potřebují pantáti něco probrat, nemusí létat daleko letadlem. Domy jsou to velké a plné všelijakých úředníků, ale to asi není nic, na co bychom nebyli zvyklí. Takový už ten dnešní svět prostě je a není nikoho, kdo by to dokázal změnit.
Při těch výpravách ven jsem vždy tak nějak zvědavý, jak nám to navenek sluší. Ono je to jako s tím našim obličejem. Můžeme si myslet, že jsme sebekrásnější, ale dokud se na sebe nepodíváme přes zrcadlo zvenku, pravdu si můžeme jen myslet. A ani tak nevidíme vše. I to může být jen klišé, za kterým se schovává raněná duše.
Dobré je to…
Právě ukončené předsednictví proběhlo bez rozpadu vlády a jiných excesů. Naopak jsme se aktivně podíleli na řešení aktuálních průserů tohoto světa, a tak nás naši nástupci Švédi nešetřili chválou. To je dobře, protože když vzpomenu, co ještě nedávno vyváděli prezident s bývalým premiérem, možná jsme z kategorie států, jako je Rumunsko a Bulharsko, skočili o nějaký stupínek výš. Až se tedy potkáte s nějakým cizincem, nebudete se muset za Českou republiku stydět, a to je dobře. Abych to ale nezakřiknul, o příštím víkendu nás čeká ještě jedna důležitá zkouška, tak doufám, že to zase nepohnojíme jako před pěti lety.