Senátní volbê

Váženi,

často posledni dobó dostávám otázkô, ešlê bôdô kandidovat do Senátô nebo né. Čas voleb je za dveřama, a tak toto téma začéná přêbévat na vyznamô. Dnes bêch chtěl teda vêložêt kartê, jak to vidim…

Ti, co znáte muj přiběh od začátkô, vite, že sem politikó nigdá nežêl. Kdêž sem se pak stal starostó Nákla, bêla to spiš sóhra nekolêka neplánovanéch okolnosti, než zaméšlené umysl a podobně to vlastně pak bêlo ê s tym Senátem. Na světě je to ôž tak zařizeny, že velkó čásť žêvota dělámê spiš to, co se od nás očekává a né to, co bêsmê skôtečně dělat chtělê.

Já sem od mala rád kreslêl. Kreslêl sem furt a všôdê a ešlê mě v žêvotě neco bavilo, toš to bêlo právě toto. Moji rodiče přê rozhodováni o mé budócnosti ale dráho kresliřa nevidělê jako perspektivni a dalê mě na elektrikářa, a toš sem to dělal… Po vojně sem podnikal v autodopravě, ale devadesátkê bêlê divoky a kdêž sem se začal ôsazovat a čekal prvni dcerô, jeden příbuzné mě řekl, poď dělat do vězeni, tam je pravidelné přijem a jistota budócnosti. Asi je lepši tam pracovat, než bêt zavřené a toš sem to dělal... Kdêž sem pak hró osôdô po letech dospěl ke své vêsněné profesê grafika, za dva rokê ve snaze ovlivnit věcê správnym směrem mě zvolêlê starostó, a toš sem to dělal…

Ač sem politiko a politikê nigdá neměl rád, nakonec sem dopadl tak, že to dělám. Štěstim mě to nenaplňôje a gdêž bêch neměl kapelê a jiny dalši aktivitê, kde si češtim hlavô, dávno bêch se na to vêkašlal. Kdêž ôž to ale tak dopadlo, začal sem se zajimat o to, v čem je vlastně podstata, proč je ten svět tak zařizené, jak be to vlastně mělo bêt správně nastaveny. Kdêž dělám besedê s občanama, tak dêckê zdurazňôjô, že politik néni žádné nadčlověk, mocipán nebo vládce, před kerym bê měl prosté člověk pokleknót. Politika be si ve své podstatě mělê vêbrat ti, co platijó daně, abê se staral o jejich společné majetek, společny finance a systém, keré to tadê fšecko přêkrévá. Nic vic, nic míň…

Kdêž si pôstimê televizô a vidimê, co se tam děje, tak nám to klid a ôspokojeni v žádnym připadě nepřênáši. Só tak dvě možnosti, bôď se na to veprdnót, protože to nende zachránit, nebo temô dat eště šancô a zkôsêt to začit postôpně opravovat. Drôhá možnosť je dlóhá a těžká cesta s nejistym koncem, ale neco mě řiká, že bê se to mělo eště zkôsêt…

Oficiálně teda oznamôjô, že nabizim svó kandidaturô do Senátô. Jak sem ôž zminil, nebôdô dělat kampaň. Ani jeden billboard, ani jedna plachta, letákê, mitingê, nic takovyho. Senátora dělám skoro šest let, tak ešlê só občani s mó prácó spokojeni, je na nich, ešlê mě to tam hodijó. Pokuď si zvolijó nekeho jinyho, sô přêpravené mô pogratulovat a popřát hodně štěsti.

Protože nésô členem žádné stranê a spoluprácô ze fšeckéma sem odmitl, nezbévá mě, než jit na podpisê, anebo pro tento učel založêt novy hnuti. Oslovil sem teda dva slôšny lêdi s dlóhéma pozitivnima příběhama. Řikal sem si, že ešlê to mám ôdělat, toš s něma, jináč do teho nendô a popravdě předpokládal, že to odmitnó. Jana Kubíčková, mistostarostka Mohelnice, kerá nigdá nechtěla bêt členkó žádné stranê mê na to kévla a sténě tak Tomáš Pavelka, celorepublikové předseda Mladéch starostu, starosta Mořic a donedávna némladši starosta v ČR gvulêvá temô před pár dňama po letech opôstil řadê hnuti STAN. Dem teda dál...

Fčêl je potřeba nashromáždit aspoň 1200 podpisu na peticô za vznik novyho hnuti. Je na to čas maximálně 14 dni, tak kdêž se to povede, tak plán muže pokračovat. Zaregistrôje se moje kandidatura a bôde se čekat, jak dopadnó volbê. Kdêž vêhraje negdo jiné, je to vêřešeny, celé projekt konči a já s politikó nadobro takê. Pokuď bê to skončêlo mim zvolenim do Senátô, pak bôdô pokračovat. K temô bê se pak totiž pojil dalši plán…

Pokuď se stanô senátorem, hnuti za kery bôdô kandidovat dostane každoročně od státô 900 tisíc. Dopředô říkám, že z téch peněz nechcô ani korônô. Vêôžêl bêch je pro potřebê charitê, ale předtím bêch se pokôsêl naplnit posledni dilek skládačkê, a ten je oslovit tê nélepši Starostê z celiho Olomóckyho kraja a zafinancovat jim kandidaturô v krajskéch volbách. Sô přesvědčené, že krajská politika be sténě jak na dědinách neměla bêt o stránkách, ale o lêdich, keři majó zkôšenosti ze spravovánim veřejnéch majetku, a to starosti bezpochêbê só. Sám se pak nominôjô na posledni místo té kandidátkê a bôdô čekat, jak to cely dopadne.

Toš toto je plán, keré mě motivoval k temô pokračovat. Ešlê nás v tym chcete podpořêt, můžete to ôdělat tak, že vêtisknete a nashromáždíte podpisê na peticô, kerá je přilohó tehoto článkô, nebo napište na mail mailto:senator@marekostadal.cz a mê Vám jô pošlem. Pro podepsanó peticô se pak rádi zastavimê, jenom pozor, veškery udaje krom podpisu mosijó bêt čitelny, jináč nám to nevemó…

Pokud ste dočetlê až sem, ste nélepši a moc Vám za to děkôjem. Mňéte se hezkê…

Senátní volby

Vážení,

v poslední době často dostávám otázku, zda budu znovu kandidovat do Senátu nebo ne. Čas voleb je za dveřmi, a tak toto téma začíná nabývat na významu. Dnes bych tedy chtěl vyložit karty na stůl a říct, jak to vidím…

Ti, kteří znáte můj příběh od začátku, víte, že jsem politikou nikdy nežil. Když jsem se stal starostou Nákla, byla to spíš souhra několika neplánovaných okolností než zamýšlený úmysl. A podobně to vlastně bylo i se Senátem. Na světě je to už tak zařízené, že velkou část života děláme spíš to, co se od nás očekává než to, co bychom skutečně dělat chtěli.

Já jsem od malička rád kreslil. Kreslil jsem pořád a všude, a jestli mě v životě něco opravdu bavilo, bylo to právě toto. Moji rodiče ale při rozhodování o mé budoucnosti neviděli dráhu kreslíře jako perspektivní a dali mě na elektrikáře. A tak jsem to dělal…

Po vojně jsem podnikal v autodopravě, ale devadesátá léta byla divoká. Když jsem se začal usazovat a čekal první dceru, jeden příbuzný mi řekl: „Pojď pracovat do vězení, tam je pravidelný příjem a jistota budoucnosti.“ Asi je lepší ve vězení pracovat než v něm být zavřený, a tak jsem to dělal…

Když jsem pak hrou osudu po letech dospěl ke své vysněné profesi grafika, za dva roky mě pak zvolili starostou. A tak jsem to dělal…

Ačkoliv jsem politiku a politiky nikdy neměl rád, nakonec jsem se jím stal. Štěstím mě to nenaplňuje, a kdybych neměl kapely a další aktivity, při kterých si čistím hlavu, dávno bych se na to vykašlal.

Když už to ale tak dopadlo, začal jsem se zajímat o to, v čem je vlastně podstata politiky, proč je svět zařízený právě takto a jak by to mělo být správně nastavené. Když pořádám besedy s občany, vždy zdůrazňuji, že politik není žádný nadčlověk, mocipán ani vládce, před kterým by měl obyčejný člověk pokleknout. Politiky si volíme, aby se starali o náš společný majetek, společné finance a systém, který to všechno zastřešuje. Nic víc, nic míň…

Když si pustíme televizi a vidíme, co se tam děje, klid a uspokojení nám to v žádném případě nepřináší. Jsou dvě možnosti: buď se na to vykašlat, protože už to nejde zachránit, nebo tomu dát ještě jednu šanci a zkusit to postupně opravovat. Druhá možnost je dlouhá a těžká cesta s nejistým koncem, ale něco mi říká, že by se to ještě mělo zkusit…

Oficiálně tedy oznamuji, že nabízím svou kandidaturu do Senátu.

Jak jsem už zmínil, nebudu dělat volební kampaň. Ani jeden billboard, ani jedna plachta, žádné letáky, mítinky ani nic podobného. Senátora dělám skoro šest let, takže pokud jsou občané s mou prací spokojeni, je na nich, zda mi svůj hlas znovu dají. Pokud si zvolí někoho jiného, jsem připraven mu pogratulovat a popřát hodně štěstí.

Protože nejsem členem žádné politické strany a spolupráci se všemi jsem odmítl, nezbývá mi jít jako nezávislý na podpisy, nebo pro tento účel založit nové politické hnutí.

Oslovil jsem tedy dva slušné lidi s dlouhými a pozitivními životními příběhy. Říkal jsem si, že pokud to mám udělat, pak jedině s nimi. Jinak do toho nepůjdu. Popravdě jsem ale předpokládal, že to odmítnou.

Jana Kubíčková, místostarostka Mohelnice, která nikdy nechtěla být členkou žádné politické strany, mi na to ale kývla. Stejně tak i Tomáš Pavelka, celorepublikový předseda Mladých starostů, starosta Mořic a donedávna nejmladší starosta v České republice, který kvůli tomu před několika dny po letech opustil řady hnutí STAN.

Jdeme tedy dál…

Nyní je potřeba shromáždit alespoň 1 200 podpisů pod petici za vznik nového politického hnutí, které by se jmenovalo “24/7”. Máme na to maximálně čtrnáct dní. Pokud se to podaří, plán může pokračovat. Zaregistruje se moje kandidatura a budeme čekat, jak dopadnou volby.

Pokud vyhraje někdo jiný, je to vyřešené. Celý projekt končí a já s politikou nadobro končím také. Pokud by ale volby skončily mým zvolením do Senátu, budu pokračovat. S tím se totiž pojí další plán…

Pokud se stanu senátorem, politické hnutí, za které budu kandidovat, dostane každoročně od státu 900 tisíc korun. Předem říkám, že z těchto peněz nechci ani korunu. Využil bych je pro potřeby charity, ale ještě předtím bych se za jejich pomoci pokusil doplnit poslední dílek skládačky.

Tím je oslovit nejlepší starosty z celého Olomouckého kraje a financovat jim kandidaturu v krajských volbách. Jsem přesvědčený, že krajská politika by stejně jako politika v obcích neměla být o politických stranách, ale o lidech, kteří mají zkušenosti se správou veřejného majetku a těmi jsou právě zkušení starostové.

Sám se pak nechám nominovat na poslední místo této kandidátky a budu čekat, jak to celé dopadne.

Takový je plán, který mě motivoval k tomu pokračovat.

Pokud nás v tom chcete podpořit, můžete tak učinit tím, že vytisknete petici, která je přílohou tohoto článku, a pomůžete nám nashromáždit potřebné podpisy. Případně napište na e-mail: senator@marekostadal.cz a my vám petici zašleme.

Pro podepsanou petici se rádi zastavíme. Jen prosím pozor: všechny údaje kromě podpisu musí být čitelné, jinak nám podpis nebude uznán.

Pokud jste dočetli až sem, jste nejlepší a moc vám za to děkujeme :)

Mějte se hezky…